Mých TOP 5 sci-fi filmů

Úterý v 15:49 | Teri |  Články
Když mezi kamarády zmíním, že mám ráda sci-fi, každý si pod tím představí mě, jak doma pobíhám v obleku Stormtroopera a šermuju světelným mečem.
Takhle tedy ne. Fandové Star Wars určitě prominou, já podlehla následujícím filmům.

Najdeš mezi nimi nějaký, který ještě neznáš?

Moucha
Začněme crossoverem mezi hororem a sci-fi. Teleportace je věc, která by se někdy asi hodila každému z nás. Ale i vědecký experiment se může zvrtnout.



Interstellar
V době, kdy jsem se věnovala absolventskému scénáři řešící pouto mezi otcem a dcerou, jsme viděli v kině tenhle nádherný kousek. Film, kde nejsilnější je právě motiv vztahu otce a dcery, poukazuje na důsledky lidské nenasytnosti a rizika při cestování do neprobádaného vesmíru.



Truman show
Taky máte čas od času pocit, že váš život je jen velká reality show a nad vašemi trablemi se baví miliony diváků u televizních obrazovek?



Vyměřený čas
"Peníze až na prvním místě," jak se říká. Jak by vypadal kapitalismus dovedený do extrému, kdy za peníze si lze koupit i délku života, o tom pojednává Vyměřený čas. Možná, že šlo z tématu vyždímat ještě víc, ale přinejmenším další námět k zamyšlení.



Black mirror: Nosedive
Váhala jsem, jestli do pětice všeho dobrého nezmínit můj oblíbený Mechanický pomeranč, Minority Report, nebo článek odlehčit mojí srdcovkou Návratem do budoucnosti. Zvolila jsem ale netradičně film ze série Black mirror, který si pokládá otázku, jestli naše záliba v sociálních sítích a neustálém hodnocení a vychloubání na nich povede k dobrému konci. Aktuální téma a proto doporučuji.





 

Mých TOP 5 thrillerů

11. února 2018 v 15:14 | Teri |  Články
Mezi žánrem krimi a thrillerem existuje jen tenká hranice. Dnes vám chci představit filmy, u kterých si přijdou na své milovníci napětí.

Chystáte se na některý z nich?

Mlčení jehňátek
Viděla jsem snad tisíckrát a pokaždé tu najdu nový detail. Bravurně propracovaná režie stojící na předloze Thomase Harrise buduje už od počátku filmu hutnou atmosféru. Navíc duo Anthony Hopkins a Jodie Foster jiskří zvláštní chemií.
Věděli jste, že postava Hannibala Lectera byla částečně inspirovaná vrahem Tedem Bundym, který sám vystudoval psychologii? A že námět byl postaven na základě příběhu, kdy Ted Bundy pomáhal z cely dopadnout jiného vraha, Garyho Ridgwaye?

Mlčení jehňátek



Psycho
Jestli bych měla najít jeden film s nejméně předvídatelným zvratem, pak je to Psycho. Očekávejte vyražený dech, nervy nadranc a bezesnou noc.




Znamení
M. Night Shyamalan je vůbec můj oblíbený režisér. Pár let po Šestém smyslu se vrhl do sci-fi thrilleru Znamení. Tenhle film si od začátku hraje se zdánlivě náhodnými detaily, které se ve finále spojí. Jednu myšlenku si z filmu rozhodně odnesete. Něco, co se vám zprvu může zdát jako problém, může mít nějaký smysl.




Okno do dvora
Hitchcock podruhé. Ten pán je prostě král thrilleru a tak musí ovládnout i můj žebříček. Vypiplaný film, který je dokonalý filmovou řečí i hereckým výkonem Jamese Stewarta. Jeho postava J. B. Jeffa musí trávit kvůli zlomené noze čas doma a tak vysedává celé dny u okna a pozoruje sousedy. Když se stane svědkem vraždy, nikdo mu nevěří. A co víc, časem přestává věřit sám sobě. Myslíte, že se napínavý film nedá natočit z jednoho prostředí? Pak se pletete.




Ucho
Ne jen mezi hollywoodskými filmy narazíte na skvost. V našich poměrech má sice tradici komedie a detektivka. Sedmdesátá léta normalizace ale přinesla dobu, kdy se lidé báli vyjadřovat k politickým poměrům. A zlá doba přináší zajímavé náměty. Jiřina Bohdalová a Radek Brzobohatý jako manželé, kteří kvůli odposlechům propadají paranoie. Film byl v té době zakázán pro svůj otevřený postoj k tehdejší politice. Co víc říct? No, Kachyňa :)




Další favorité: Let číslo 93 (2006), Sedm (1995), Dear Mr. Gacy (2010), Expres foto (2002)


Mých TOP 5 krimi filmů

10. února 2018 v 16:24 | Teri |  Články
Dala jsem si za domácí úkol sepsat mých pět největších favoritů mezi filmy krimi žánru. Ovšem omezit se jen na pět filmů je náročný úkol.
Jsem fanda Kmotra, miluju Hitchcockovy filmy noir a můžu se postopáté podívat na komediální krimi Někdo to rád horké. Přesto jsem se rozhodla do žebříčku začlenit spíše filmy z posledních třiceti let, protože jsou pro současného většinového diváka stravitelnější.
Takže jestli máte rádi trochu toho napětí, pokřivených myslí a silných příběhů, rozhodně neváhejte a omrkněte některý z mých pěti nejoblíbenějších krimi filmů.

Viděli jste některé z nich? A jak se vám líbily?

Volný pád (1993)
Michael Douglas jako antihrdina. Trochu nezvyk mít jako hlavní postavu masového vraha. Ale jestli jste tu a tam kritičtí ke společnosti, film s poselstvím o naší zvrácené době je přesně pro vás.





Občan X (1995)
Kdo se trochu zajímá i o skutečné krimi případy, nejspíš někdy slyšel o jménu Andrej Čikatilo. Tenhle sovětský sériový vrah měl na svědomí nejméně 53 osob, z velké části i dětí. Vyšetřování jeho zločinů a jeho životu se věnuje neskutečně silný film, který aspoň ze mě vyždímal litry slz a který vykresluje podivné praktiky sovětských vyšetřovatelů.




Kult hákového kříže (1998)
Za mě jeden z nejsilnějších filmových konců. Násilí plodí jen násilí a to je hlavním myšlenkou antirasistického snímku.




Drive (2011)
Tenhle film není třeba popisovat, ten je třeba vidět. Někomu možná nemusí sedět pomalé tempo, já jsem naopak ohromena krásnou kamerou, prostředím nočního L.A. a elektronickým soudtrackem stylizovaným do osmdesátých let. No a samozřejmě jsem ženská, takže trocha té hořkosladké romantiky s nádechem starších filmů noir je to, proč mi film učaroval.




Slídil (2014)
Spojte si první Volný pád, předchozí Drive a dostanete Slídila. Opět noční L.A., znovu cvok v hlavní roli. Psychopatického novináře tady úžasně ztvárnil můj oblíbený Jake Gyllenhaal. Film hledá otázky na to, kde jsou morální hranice novináře a kam by překračování těchto hranic mohlo vést.




Další favorité: Pojistka smrti (1944), Někdo to rád horké (1959), Bonnie a Clyde (1967), Trainspotting (1996), Zrůda (2003), Slon (2003), Mandragora (1997)

 


Sexuální skandály, které otřásly Hollywoodem

7. února 2018 v 14:43 | Teri |  Články
Film byl vždy moje srdcová záležitost. A tak sdílím článek, který jsem napsala před pár měsíci.
_________________________________________________________________________________________

Ještě na začátku listopadu, kdy byl vlivný americký producent Harvey Weinstein nařčen ze sexuálního obtěžování hereček, by málokdo čekal, jak velká aféra se z toho vyklube. Že je ale lesk Hollywoodu jen pozlátko, nepřekvapí nikoho. Skandálů, které pošpinily pověst filmové smetánky, nebylo za celou historii kinematografie málo.

Fatty Arbucle: Nehoda nebo vražda?

Začněme pěkně popořádku. A také zostra. Jedním z největších skandálů némě éry filmu bylo podezření z vraždy, kterou měla spáchat tehdejší herecká hvězda, známý komik Roscoe "Fatty" Arbucle.
3. září 1921 se Fattymu podařilo to, co málokomu před ním - podepsal smlouvu, která mu zajistila na tu dobu nevídaný honorář. A to bylo třeba náležitě oslavit.
Fatty dorazil do hotelu St. Francis v San Franciscu společně s herečkou Bambine Maude Delmontovou a mladičkou Virginií Rappeovou. Virginie se prezentovala jako herečka a tou dobou se mezi ostatními herci šuškalo, že mladá žena využívá svého těla k získání dalších rolí.
Oslava se protáhla až na tři dny. Pátého září svědci zaslechli Virginiin křik z Fattyho apartmánu. Když se snažili zjistit, co se děje, vypotácel se Fatty v žoviální náladě, za nímž se linuly podivné zvuky připomínající agonické chroptění. Přítomní vešli do místnosti a našli Virginii svíjející se v bolestech. I přes veškerou pomoc herečka druhý den zemřela.
Při pitvě Virginie se zjistilo, že příčinou úmrtí bylo prasknutí močového měchýře. Podle dohadů bylo zranění způsobeno právě slavným hercem, který Virginii nechtěl pustit na toaletu a mladou ženu s plným měchýřem zalehl. Tisk se aféry chytl a začal šířit bizarní teorie. Jedna z těch nejdivočejších byla, že měl známý herec nacpat Virginii do intimních míst lahev od šampaňského. Novináře ovšem nezaujal pouze Fatty - na povrch také vyplavaly informace o tom, jak se začínající herečky snaží prosadit. Bambine Maude Delmontová, která Virginii do hotelu dovedla, totiž fungovala jako pravidelná dohazovačka.
Fatty Arbucle si prošel nekonečným kolem obhajoby a v posledním soudním procesu byl zproštěn viny. I přesto, že soud vyvrátil spekulace o znásilnění a nenašel ani důkazy o Fattyho podílu na smrti herečky, filmoví nadšenci byli jiného názoru. Fatty upadl v zapomnění a už nikdy se mu nepodařilo získat zašlou slávu zpátky.

Roman Polanski: Od oběti zločincem

S režisérem Romanem Polanskim se život nikdy nemazlil. Kvůli židovskému původu prožil dětství v ghettu a rodičům vděčil za záchranu před koncentračním táborem. Další obrovskou ranou pro něj byla vražda jeho milované a tou dobou těhotné partnerky Sharon Tate, kterou zavraždila šílená skupina kolem Charlese Mansona. Tato událost na sebe kvůli obrovské brutalitě strhla velkou pozornost veřejnosti.
Zrak všech se na Polanského upřel znovu, a to když se médiím svěřila matka třináctileté Samanthy Gaileyové. Roman Polanski prý znásilnil její dceru.
Paní Gaileyová chtěla mít z dcery modelku a snažila se dívku protlačovat, kde se dalo. Inkriminovaný večer vše začalo nevinným focením Samanthy v plavkách. Když se přešlo k focení Samanthy bez plavek, matka byla stále přítomna. Dál už je jasné zejména to, že po odchodu matky Polanski nabídl dívce uvolňující tabletky a šampaňské a nakonec došlo k pohlavnímu styku.
Slavný režisér se sice obhajoval, že o věku Samanthy nevěděl a že navíc už nebyla panna, zákon však platí pro všechny stejně.
Roman Polanski si díky přiznání k sexu s nezletilou a dohodě odseděl pár týdnů. Jakmile se však dostal na svobodu, soudce si dohodu rozmyslel a Polanski se rozhodl pro jistotu utéct do Francie.
Klid ale nenašel ani v Evropě. Po letech, kdy celá událost zdánlivě vyšuměla, byl zadržen při návštěvě Švýcarska. A krátce na to se spustila lavina přiznání od žen, které se označily za další Polanského oběti. Z vazby byl režisér sice propuštěn, ale nálepku násilníka už si tento pán jen tak neodpáře.

Charlie Sheen: Sukničkář dostižen životním stylem

Na podzim 2015 všechny šokovala náhlá zpráva o smrtelném viru, který se šíří mezi americkými celebritami. Některý z herců, který udržoval poměr s mnohými hvězdami, je údajně HIV pozitivní.
Totožnost onoho slavného proutníka se však zprvu tajila. A to vyvolalo paniku, kvůli které se, s nadsázkou řečeno, čekaly na HIV testy fronty. Navíc probíhaly vášnivé diskuze o tom, kdo by tím prominentním nakaženým mohl být. Mluvilo se například o Leonardu DiCapriovi nebo Jimmu Carreym. Teprve spekulace a vydírání donutily onoho utajovaného herce promluvit.
V rozhlasovém pořadu The Kyle and Jackie O Show přiznal známý hollywoodský Casanova a hvězda seriálu Dva a půl chlapa Charlie Sheen, že tím HIV pozitivním hercem je on.
Taková informace vzhledem k pověsti Charlieho Sheena vyděsila mnohé. A začalo se mluvit o tom, proč herec tento fakt nepřiznal už dřív. Sheen byl dokonce kolegyněmi osočován z toho, že je mohl nakazit při líbacích scénách. Či snad i mimo natáčení.

Kde je pravda, ví hlavně on sám. Jisté je však to, že Charlie Sheen, který si dlouhé roky užíval přízně žen, bude muset vzít zavděk sexuální abstinenci. A v době, kdy počty nově nakažených rostou, je dobře, že se díky jeho otevřenosti mluví o tématu HIV a AIDS znovu.

V čem vězí ten "dream job"?

5. února 2018 v 19:12 | Teri |  Backstage
Jednim z mejch posledních projektů bylo natáčení lekcí z češtiny a matiky pro nakladatelství Taktik. Jasně, z mlčenlivosti nebudu práskat detaily. Rozhodně se ale chci podělit o jednu věc.
V sedmadvaceti letech jsem si "pár" pracema prošla. A tak můžu konstatovat, že je na prd, když vás práce baví, ale neživí, a na prd taky je, když vás práce živí, ale nebaví. Druhej případ asi vydržíte dýl, protože hlavně chlebem je člověk živ. Ale tak dobře, taky pizzou, dobrym vínem, zaplacenym nájmem a novym pěknym tričkem, že jo.
A i když byl tenhle projekt omezenej počtama videí, jsem za něj i přes ten krátkej časovej úsek vděčná. Práce, která se vám zaplatí, baví vás a navíc z ní máte pocit, je smysluplná. Vim, že je ale těžký takovou práci najít. A vyčmuchat tenhle job bylo možná snadný. Jenže horší je ukázat jim, že jste zrovna vy ty pravý. A za to tak trochu může to bejt v pravou chvíli na pravym místě a pár náhod i štěstí k tomu.
Před pár měsícema na Jobsu nakladatelství hledalo scenáristu a režiséra pro výukový videa určený žákům druhýho stupně. Asi jsem jim nepřipadala marná, tak si mě pozvali na pohovor, ale zřejmě přišel někdo ještě míň "marnej" a na chvíli si práci ukořistil pro sebe. Na projekt jsem už skoro zapomněla. Ale po pár měsících se mi tahle partička ozvala znova, že se s prvnim adeptem nedohodli na konceptu a jestli můj zájem ještě trvá - pokud bych dělala hlavně kameru. A já? Hmm... natáčení, menší štáb, výukový videa, dobrá věc...hmm... Beru! Beru! Hned! (Do těch scénářů jsem holkám samozřejmě na place ještě hrábla, profesionální defekt to je!)
Za kamerou většinou stíháte sledovat nastavení, kompozici nebo zvuk a přebrepty. Ale občas sklouznete i k poslouchání obsahu - a světe div se, chvílema jsem se něco dověděla i já! A jestli i já, pak se těšim, až si z toho něco odnese i mládež. To mě dělá šťastnou...
A dál už nebudu zabrušovat, abych z toho nemusela vybrušovat.



mat7

Z natáčení videoklipu

5. února 2018 v 14:42 | Teri |  Backstage
Focení mě chytlo v prvním ročníku vejšky, kdy jsme tuhle činnost vlastně dostaly příkazem. Jako práci k zápočtu z hodin Fotografie s fotografem Janem Vávrou jsme dostali za úkol vypracovat nějaké fotky. Tehdá by mě nenapadlo, že mě tahle věc tak chytne a z příjemnýho příkazu našeho pedagoga se stane i velký hobby.
A tak se čas od času stane, že si mě někdo kvůli focení zavolá. Posledně to třeba byla Nina, kamarádka ze školy, která se momentálně věnuje natáčení videoklipů.
V předvečer prvního dne jsem s Ninou vyzvedla techniku a vyrazily jsme na Šumavu, kde natáčení probíhalo. Sympaťáci Petr a Roman, kytaristi skupiny Narttu, nás ubytovali v hasičárně. Řeknu vám, zajímavý místo, kde složit hlavy. Když jsme se nějak rozkoukaly, jeli jsme s klukama do pizzerie probrat plán natáčení a při návratu do hasičárny jsme já a Nina potkaly nečekaně i pár hasičů. Pánové samozřejmě vyzvídali a lákali nás do víru miniměsta dál za zábavou.
První den natáčení jsme vstávaly časně z rána. No a já, největší milovník dlouhýho spánku (nebo spíš hybernace, bych to rovnou nazvala), jsem vstávání klasicky oddalovala, jak to šlo. To abych se následně stihla vyčurat, vysprchovat, oblíknout a nalíčit cirka za deset minut (Nina mi proto o pár týdnů později dala k Vánocům masku na spaní s nápisem "Just 5 minute" - potvora!).
Lokací, kde jsme natáčení započali, byl skate park ve Vimperku. Kdo neni pravidelnym účastníkem natáčení, těm by možná přes všechny ty veselý "making of" uniklo, že natáčení není jen o historkách z natáčení, ale taky o hodinách čekání, natáčení po nocích, kdy bojujete s únavou, ale taky trávení dlouhejch chvil na mraze. A šumavské prostředí prověří odolnost kdejakého zhejčkanýho pražáka, jako jsem já.


Happiness

Po trošce toho "frístajlu" a jednom rozsekanym prknu jsme se na chvíli přesunuli do vimperského bazénu a další scény probíhaly právě tady. A jak už to tak bejvá, každý natáčení provázej větší či menší komplikace. Nás překvapily zamlžený objektivy, který přesun z chladnýho venku do vyhřátýho a navíc vlhkýho bazénu tak trochu nerozdejchaly. Jak Niny filmový objektivy, tak i moje vlastní objektivy, nám prostě chvíli daly zabrat a problém jsme nakonec vyřešily jejich fénováním.


Video shooting

Přívětivou teplotu jsme ale museli znovu vyměnit za venek. Protože jsme měli ve scénáři scénu, kde děti běhaj venku mezi stromy, zašili jsme se do lesa. Zmínila jsem děti? Jo, tak ta legenda o dětech na natáčení je pravdivá. Povim vám, s dětma se člověk zasměje a záběry i fotky s nimi jsou vděčný. Ale s dětma je to úplně jiná komunikace.
Protože náš scénář byl plnej přesunů a lokací, naházeli jsme techniku do aut a odjeli na poslední místo toho dne, do bytu dalšího člena kapely. A jestli si myslíte, že jsme ten den měli dětí dost, tak vůbec ne. Ještě jsme si přidali miminko. Výsledek? Přes naše obavy, že bude mimi protestovat, šlo to hodně rychle. Mimi si totiž zamilovalo jednu z filmovejch lamp, koukalo po stativu a zvědavost byla silnější než nervozita ze spousty novejch tváří kolem.


Curiosity

Jedna z nejvtipnějších situací ten den nastala, když jsme točili partnerskou hádku. Abych byla upřímná, nakonec je možná těžší točit s dospělejma. A úplně nejtěžší je donutit neherce, kterej je pacifista, aby strčil do ženský. Ne že bych se zrovna já vyžívala v masochismu, mělo jít o herečku. Tady přichází na řadu stará dobrá psychologie. A tak jsme se zeptali našeho figuranta na to, co je pro něj citlivý místo a nechat herečku se v tom pěkně pošťourat. Pak jsme z kluka konečně vytáhli požadovanou akci. Nestálo to ani tak moc slz, jako spíš smíchu během prvních pokusů.


REC

Natáčecí den číslo dva začal jako ten předchozí. Nina mě tahá z postele, já si plnim svůj životní rekord - záchod, sprchu, oblíkání a líčení jsem stihla za pět minut. No a odjezd na snídani.
Bez čeho se ještě správný natáčení neobejde? Bez skluzu. A ten náš druhej den byl pořádnej skluz. Na scénu s fanouškama kapely jsme měli domluvenou lokaci, ale druhej den si to lidi z lokace rozmysleli a my stáli před rozhodnutim - odložit zbytek natáčení, protože se nám začal sjiždět komparz, nebo narychlo sehnat něco, co ale taky nemusí stát za to?
Skluz se začal protahovat ze čtyřiceti minut na dvě hodiny a celej štáb se neuvěřitelně zapotil. Trčeli jsme na benzince i s komparzem a všichni, co byli z okolí, začali obvolávat všechny známé i neznámé, jestli neví o nějakym místě, kde bychom záběry s komparzem mohli natočit. Když se člověk ohlédl kolem sebe, nikdo nepřestal věřit, že se nová lokace najde.
Ač se to zdálo neuvěřitelný, místo se nakonec našlo, zajistilo a asi s tříhodinovym zpožděnim se začala stavět technika. Komparz, kterej tam mezitim čekal na rozestavění světel, stativů a dalších propriet, trpělivě a s úsměvem čekal venku a těšil se z toho, že to snad celý dopadne dobře. A to i přes mrazivý počasí a dlouhý čekání.


Video shooting

Takže - děti jsme zvládli, kapelu jsme zvládli, komparz jsme zvládli, skluz jsme zvládli. Co ještě zvládnem?
Později ten den jsme natočili pár krátkejch záběrů v jednom šumavskym domově důchodců s milou starší paní. Ta se podivovala nad tim, kolik máme ve štábu slováků. Načež jsem jí i zbytek štábu odrovnala jedním hodně nekorektnim vtipem na slováky. Najděte si - Proč se říká Slovensku MAROKO? Moje otázka sice původně zněla, co ještě zvládnem my, ale na konci jsem se spíš divila, že pani zvládla nás.
Z domova pro seniory, kde jsme mimochodem opět řešili problém se zamlženejma objektivama, jsme odjeli do posledního místa natáčení. Do kina. Řekli byste si - ještě vám tam chyběli zvířata. Na to já odpovim: Nejsme sebevrazi!
A tak kino proběhlo v decentnim duchu. Jen Nina, já, dva asistenti kamery a dva herci.
Shrnutí od mě? Klobouk dolu před celym štábem - před super komparzem, kterej měl na blbou náladu ze samýho čekání právo a stejně se pořád všichni usmívali, před kapelou, jak to zvládla před kamerou, za kamerou i při přípravách, no a nakonec před Ninou, která to takhle krásně dala dohromady.

(HOTOVÝ KLIP)


Jak pomoci někomu s depresí?

1. února 2018 v 14:43 | Teri |  Ostatní
Asi většina fandů rockové hudby loni zasáhla smutná zpráva o smrti zpěváka Chestera Benningtona. A protože moje úvaha o depresi formou příspěvku na FB měla docela odezvu (a snad i efekt), pošlu ho i mimo okruh mých známých a jejich známých.

Pojem DEPRESE bude po smrti zpěváka Linkin Parku ještě chvíli rezonovat. Protože koluje mezi běžnou populací hodně mýtů a v Česku je praxe depresi cynicky zlehčovat, ráda bych k tématu něco sama řekla.
Deprese u vás obvykle propukne po nějakym silnym zážitku, takže pokud k ní máte dispozice, o kterejch ani nemusíte vědět, může potkat i vás. Během deprese vás opustí veškerá síla. Ruce i nohy taháte za sebou, chce se vám jen ležet, prostě "tělo bez duše". Fungujete jako robot bez pudu sebezáchovy, zhoršujete se ve škole, v práci. Všechny štvete, protože rušíte výlety, schůzky, negativníma poznámkama všem ubíráte na náladě.
A pak přijde ještě větší peklo. Všechno ve vás se začne scvrkávat. Svírá se vám hrdlo, začnete drkotat zubama, probrečíte minuty, hodiny. A na konci se dostanete se do bodu, kdy touha "vyřešit to" radikálně převáží nad pudem nejsilnějším ze všech - touhou žít. Je to boj se sebou samym. Na čas můžete vyhrát, ale po čase se ta bestie znovu vrátí a boje začnou od začátku.
Poslouchala jsem spoustu našich spoluobčanů, který maj lidi s depresí a sebevrahy za slabochy. Souhlasit můžu v jedný věci - sebevražda je prohra. Znamená, žes ten NEKONEČNEJ BOJ se svojí hlavou vzdal. Jenže ten, kdo to vzdá, ten už miliardu bitev před tím v tichosti zvítězil. A depresi stačí vyhrát jednou...
Zlehčovat duševní nemoc a nebrat ji vážně, je stejně nebezpečný, jako dát diabetikovi košík plnej sladkostí a tvářit se, že mu bude fajn. Deprese neni jenom blbá sebelítost. Z biologickýho hlediska se na vás tělo vykašle a nedá mozku hormony nezbytný k jeho správnýmu fungování. A těžká deprese může vést i k poškození mozku. Tim, že se člověk začne nemocnýmu cynicky vysmívat, plácat ho po rameni se slovy"nelituj se" a myslet si, že by to zabralo na každýho, mu vlastně ukazuje nezájem. A to depresi naopak přiživuje.
Prosím, pokud jsi ve svym okolí zaregistroval někoho, kdo se zničehonic začal projevovat podobně, byl veselej, ale teď nemá na nic náladu a je bez energie, věnuj mu víc pozornosti. Hodně nemocnejch problémy popírá, tihle lidi maj pocit, že okolí obtěžujou a že si vyslechnou výsměch. Ale tady je fajn nebejt lhostejnej a mít oči otevřený, odhalit všas symptomy. Zkus prosím takovýho člověka nějak potěšit, podpořit a pobídnout k odborný pomoci. Při závažnejch problémech pomoc u vybranejch odborníků hradí i pojišťovna.
Trpíš občas sám takovejma pocitama? Obrať se na odborníka, nebo to zkus u mě. Nemám odborné vzdělání, ale mám vlastní zkušenost a ráda tě podpořím a ponouknu k dalšímu kroku, tedy k první možnosti. A pokud ani to nechceš, tak třetí možnost:

Kam dál